Doping se ve sportu obecně označuje jako „užívání látek a metod uvedených v Seznamu zakázaných látek a metod vydávaném každoročně Světovou antidopingovou agenturou (WADA).“
Látky povzbuzující výkon se poprvé začaly objevovat již ve starověku. V té době to ale byly spíše bylinné a rostlinné směsi, chemie se v nich nevyskytovala. Například gladiátoři využívali směsi medu a alkoholu, které je měly před zápasem nabudit.
Největší nárůst využívání dopingu ve vrcholovém sportu byl ale zaznamenán až v druhé polovině 20. století, od té doby je známo mnoho dopingových afér, které se objevují i dnes.
Dá se doping prokázat? Na tuto otázku je jednoznačná odpověď – ANO. Vrcholoví sportovci jsou totiž povinni, bezprostředně po výkonu, odevzdat vzorek moči k analýze. V případě zjištění náznaku dopingu jim je odebrána i krev. Výsledky mohou být v některých případech sporné, stopy dopingu totiž může zanechat i obyčejné antibiotikum. Tento fakt provinilci většinou používají jako argument i jako obhajobu. Pozitivní výsledek ale většinou vede k odebrání ocenění, diskvalifikaci a ve výjimečných případech i k zákazu účasti na dalších soutěžích.
Doping v biatlonu. Nenapadlo by mě, že v tak relativně mladém sportu, jako je biatlon, se vyskytne tento problém. Ale je tomu tak, právě dopingová aféra v tomto sportu poslední dobou hnula žlučí nejednomu poctivému sportovci. Jako by těch skandálů nemělo už Rusko dost. Po nepovoleném startu ruských atletů na LOH v Riu se napovrch dostala další kauza. Ruští biatlonisté byli minulý rok nařčeni z braní těchto látek, toto tvrzení bylo později potvrzeno a navíc bylo prokázáno, že o těchto počinech věděla i samotná ruská vláda. Jako trest byl zvolen zákaz pořádání Světového poháru v ruském Ťumeni.
Povolený doping? Zní to jako paradox, ale je to realita. Tím nejlepším a hlavně povoleným dopingem je vlastně všechno, co nás nějakým způsobem těší a naplňuje. Ať už je to láska, příroda nebo kreativní činnosti. Tohle jsou přeci věci, které nás povzbuzují k těm nejlepším výkonům!