Jde o to, že pokud něco takového vidí ženy či dívky slabých povah, skáčou do velké výše a vydávají při tom zvuky, že by jim je mohla závidět leckterá siréna umístěná na zaoceánském parníku. Houpání na lustru je pak už jen výsledkem šoku, který něžné stvoření zažilo. Jistě, ne všechny jsou stejné, pamatuji si na mou sestřenici, která venku u stodoly seděla na sedátku a chystala krmení, když z nějaké díry u chléva vylezl potkan velký jak chudého mlatce cep. Jiná dívka by snad skončila někde na střeše králíkárny nebo ve větvích zde stojícího ořechu. Moje sestřenice bleskově popadla cihlu, co se tu válela určená k opravě zídky a po potkanovi ji mrštila.
Víceméně přesně, velké myšisko vypísklo a bleskurychle zmizelo. Jestli ještě někdy vykoukla na stejném místě není historikovi známo, ale nejspíš ne. Sestřenice tam sedávala pravidelně a potkani prý mají dobrou paměť. Mimochodem, pro přesnost, možná to byla krysa, já si to pletu ještě dnes. V každém případě ani ona ani on, ať už to byl kdo to byl, ani jeho příbuzní „zubatci“ mimo veverky a užitečných bratranců nejsou nikde vítání. Nejde ani tak o jejich vzhled jako o to že působí značné škody, ale také to, že mohou roznášet různí nemoci. V tom je jejich největší nebezpečí, a proto je nutno je nekompromisně likvidovat.
Pokud je sem tam jeden, zvládneme to sami pastičkou. Ale pozor, tyhle potvory se děsně rychle množí a když se přemnoží, což je dříve než nové boty, je zle. Pak už to sami nezvládneme a musíme se obrátit na pomoc k deratizátorovi. Většinou těm, co jsou nejblíže, což většinou bývá v okresním městě. Tak například deratizace Karlovy Vary obsluhuje celé širé okolí, a dokonce vyjíždí i mimo okres. Zajede všude tam, kde si to zákazník přeje a neřeší, zda do okresu patří. Přijedou se svým odborným týmem a zametou s hlodavci tak, že už se s nimi nikdy v životě nesetkáte.